Hip Hop-bg20

o smrti

Odcházím..

Odcházím spát, tak buďte tiše,

možná se uvidíme někdy příště.


Teď už ale vážně musím jít spát,

nechám si o Vás možná i zdát.



Odcházím se svědomím, že nemám nic,

můžu mít míň a můžu mít víc.

Však já nic nechci, všechno mám,

a když je toho hodně, vše vám dám.



Odcházím s nadějí, že bude lepší svět,

možná se ho dočkáte co nevidět.

Zavírám oči, dobrou noc,

na můj život toho bylo moc.



Odcházím a vím, že budu Vám scházet,

však nesmíte mi na hrob květiny házet.

Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,

já vím, že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.



Odcházím a naposledy se loučím,

kapesník bílý v slzách máčím.

Hrob ze zlata já nechám si stavět,

že příběhy se o tom budou vyprávět.



Odcházím a vím, že byl to dobrý svět,

avšak vím, že nevrátím se hned.

Na hrob si nechám nápis dát,

že se mi chtělo hrozně spát...

aaaaachjoo

Smrt

Od narození umíráš,
smrt je součást života,
tikot hodin nevnímáš,
jen když přijde samota.

Bojíme se nejen smrti,
bojíme se umírání,
strach hrdlo nám škrtí,
kde a kdy - nemáme zdání.

Z bolesti a utrpení
strach největší míváme,
že pak už dál nic není,
že navždycky usínáme.

Že naše těla, ba i duše,
červi v zemi sežerou,
nezbudou než suché růže
na náhrobku se stuhou.

V noci ve tmě, když usínám,
myslím na smrt, na žití,
co ještě stihnu, co vykonám,
než zem mé tělo pohltí.

aaaaachjoo

Ten pocit...

Pocit,že tě nemám

pocit,že tě hledám.

Pocit,že tě strácím,

pocit,že tě nenacházím.

Pocit,že už jinou máš,

pocit,že ji víc než mě rád máš.

Pocit,že tě jiná miluje

a srdce své ti daruje.

Pocit,že pro tebe umírá

a že pocit štěstí v srdci má.

TEN POCIT MĚ ZABÍJÍ

aaaaachjoo

............

Hlavu má zvrácenou,zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat jí,prosit a křičet,
teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...

Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá...
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná pohleďte na ní...

V listě co nechala bylo jen psáno,
to co se stalo prý bylo už dáno..

Strašně se trápila nemohla dál,
někdo jí naději na štěstí vzal.
Ten kdo to způsobil,vůbec nic netuší,
Sladce si usíná,spánek nic neruší...

Ona je v rakvi na prsou hlínu,
kdo za to může,kdo nese tu vinu???

Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,
studená žiletka všechno to zkončila...
Řekl,že lásku jí nemůže dát,
pokaždé přišel si na chvíli hrát.
Vždycky,když odešel v slzách se topila,
když cítila samotu,tak vínem se opila...

Umírá,
umírá srdce,
které je bez lásky,
umírá a neni mu pomoci.
Umírá na tu lásku hloupou,
umírá,protože už to bolí dlouho.
Umírá,
umírá srdce,
umírá protože vzdává všechny naděje,
umírá ale nevzdalo to bez boje.
Umírá,
umírá srdce,
umírá,protože Ty si mu lásku nedal...

Už neumírá to srdce láskou zlomený,
už umřelo...už ho neslyším...

Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...

Smrt může být přítěží, smrt může být vysvobození. Neproklínej ji, smiř se s ní...

Nehledej smrt - ona si Tě najde sama a záleží jen na ní za jak dlouho!

Náhrobní nápis je opožděný kompliment.

Nikdo neví, co je smrt a přece se jí všichni bojí. Třeba je pro člověka největším dobrem.

Lidé nenávidí smrt neprávem, je to nejjistější obrana proti mnoha nemocem a svízelům.

Je mnoho míst kde můžete potkat spoustu lidí, ale pouze na jednom se jednou setkáme úplně všichni.

Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit prdel.

Umírá,
umírá srdce,
které je bez lásky,
umírá a neni mu pomoci.
Umírá na tu lásku hloupou,
umírá,protože už to bolí dlouho.
Umírá,
umírá srdce,
umírá protože vzdává všechny naděje,
umírá ale nevzdalo to bez boje.
Umírá,
umírá srdce,
umírá,protože Ty si mu lásku nedal...

Už neumírá to srdce láskou zlomený,
už umřelo...už ho neslyším...

Když dívce teče slza po tváři,

když padající hvězda nebe ozáří.

Když v bezmoci trhá si vlasy,

když nejradši by prolomila všechny záterasy.

Když ostrý zvuk proletí nebem

a bezmocné tělo padá na zem,

pak stane se co nemělo se stát

a její duše už nemusí lhát...

Odcházím spát, tak buďte tiše,
možná se uvidíme někdy příště.
Teď už ale vážně musím jít spát,
nechám si o Vás možná i zdát.

Odcházím se svědomím, že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci, všechno mám,
a když je toho hodně, vše vám dám.

Odcházím s nadějí, že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči, dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.

Odcházím a vím, že budu Vám scházet,
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím, že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.

Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechám si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.

Odcházím a vím, že byl to dobrý svět,
avšak vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...

Koukám se a křičím.

Potřebuju někoho.

Aby mi pomohl.

S tím.

Co zkouším.

Brečím.

Rozčiluji se.

Ve spoustě problémů.

Kruci!

Umírám.

Já umírám.


Jsem ta, co vybrala si svou cestu.

Jsem ta, co nemůže už vydržet.

Cítím jak je život ze mě vytlačován.

Cítím jak vztek mě měmí.

Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...

Smrt může být přítěží, smrt může být vysvobození. Neproklínej ji, smiř se s ní...

Nehledej smrt - ona si Tě najde sama a záleží jen na ní za jak dlouho!

Náhrobní nápis je opožděný kompliment.

Nikdo neví, co je smrt a přece se jí všichni bojí. Třeba je pro člověka největším dobrem.

Lidé nenávidí smrt neprávem, je to nejjistější obrana proti mnoha nemocem a svízelům.

Je mnoho míst kde můžete potkat spoustu lidí, ale pouze na jednom se jednou setkáme úplně všichni.

Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit prdel.

Odcházím spát, tak buďte tiše,
možná se uvidíme někdy příště.
Teď už ale vážně musím jít spát,
nechám si o Vás možná i zdát.

Odcházím se svědomím, že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci, všechno mám,
a když je toho hodně, vše vám dám.

Odcházím s nadějí, že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči, dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.

Odcházím a vím, že budu Vám scházet,
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím, že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.

Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechám si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.

Odcházím a vím, že byl to dobrý svět,
avšak vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...